Děti hodně odkoukávají od svých rodičů a sourozenců, blízkých přátel, kolektivu i společnosti jako takové. Jak je to ale s agresivitou a kdy už se stává společensky nevhodným chováním? Lze ji vyprovokovat nebo naopak dá se vůči ní bránit? Agresivní chování dětí se, i když to není zrovna jednoduché, dá potlačovat výchovou. V první řadě by rodiče měli ale začít u sebe.

Průbojnost v určité míře není vůbec na škodu. Někdy je ale agresivita až moc nad možnostmi, tak je dobré dítě začít krotit. Kousání a ubližování k ničemu nevede, bohužel je to úplně to první, co dítě v dané neshodě použije. Již jako batole tak reaguje třeba kopáním a škrábáním na něco, co se mu vážně nelíbí. Dělá to proto, aby dosáhlo svého. Dítě ale potřebuje vědět, kde jsou limity, nastavené hranice a co má dělat, když mu někdo ublíží. V takovém případě postačí věc, do které může bít – míč, pytel, tenisák na gumičce či polštář. Čím bude dítě starší, tím menší bude míra agresivity. Je to dáno tím, ji dostává pod kontrolu. Musí k tomu být však vedeno. Ve školním věku se dítě naučí, jak držet svůj vztek a také jaké nebezpečí mu hrozí. Dítě, které má sourozence, rozezná agresivní záměry protivníka. Jak reagovat ale na nepřijatelnou agresivitu?

1.       V prvé řadě je rozdíl být rodičem agresora a naopak napadeného. Pokud to není skutečně nutné, není třeba zasahovat do drobných šarvátek na pískovišti.
2.       Vždy je třeba chování ukončit a to rozdělením dětí od sebe. Hrozí jinak, že se situace bude opakovat.
3.       Vstřícné chování si zaslouží pochvalu, ale to špatné nikoli. Je třeba si s dítětem ujasnit, jaké důsledky mohou nastat.
4.       Jste-li rodičem agresora, důrazně by mělo být vysvětleno, proč toto chování neschvalujete a také co byste dělali na jeho místě. Situace kolem půjčeného traktůrku se přece dají řešit i jinak než agresivitou.
5.       Dohlížejte na děti a starší neobviňujte, jelikož většinou je na vině právě dítě mladší.
6.       Naučte dítě se bránit a jak se zachovat, když mu někdo ubližuje. Trénujte doma slova „nedělej, přestaň“.
Díky tomu se většina dětí situacím, kde je třeba agresivita, vyhýbají. Dbát by rodiče měli i na to, co zrovna jejich dítě sleduje v televizi nebo jaké hry hraje. Sledované násilí v nich vyvolá pocit, že agrese je jedinou cestou k řešení konfliktů.